Údolí Bílého potoka
Krásná trasa na západ od Brna vedoucí kolem divokého Bílého potoku. Cestu zatraktivňuje množství brodů, které jako turisté překonáváme po všelijakých kládách a můstcích.
Turistické cíle trasy Jarošův mlýn
Šmelcovna
Ve žlebě
Panovský mlýn
Velká Bíteš
Délka trasy 26km
Turistické známky Jarošův válcový mlýn
Šmelcovna
Velká Bíteš
Jinde na webu Of. web Jarošův mlýn
Of. Web obce Maršov a osady Šmelcovna
Atraktivita 75%
Mapa Shocart - Mapa č.51 Okolí Brna západ
KČT - Mapa č.84 Velkomeziříčsko a č.85 Svratecko
Trasa
Trasa tentokrát začíná ve Veverské Bítýšce, turistickém centru zdejší oblasti. Do Veverské Bítýšky jezdí pravidelně autobusy od brněnské zoo. V létě doporučuji zábávnější dopravu - dopravu parníkem přes brněnskou přehradu, ten má cílovou zastávku právě ve Veverské Bítýšce. Hned ve Veverské Bítýšce na modré značce je první z mnoha mlýnů které na cestě potkáme. Jarošův mlýn ale láká nejvíc. Předně proto, že se zde nachází muzeum řemesla mlynářského. Při prohlídce se dozvíte jak se z obilného zrna stane mouka - hladká, polohrubá nebo hrubá. Uvidítě jak se kdysi v mlýně žilo, prohlédnete si stroje a vodní náhon se stavidlem. Prohlídka je podle mnoha lidí velmi poučná a i zábavná, proto toto místo, kde mlýn stávál už v 17tém století doporučuji navštívit.
Jen o kousek dál od tohoto mlýna už začíná PP Údolí Bílého potoka, jehož osu tvoří tok Bílého potoka, který se hluboce zařezává do mírně zvlněné náhorní plošiny. Přírodní park je velmi bohatý na různé živočišné a rostlinné druhy. Hned na začátku si všímám těch živočišných. Ještěrka obecná vyhřívající se ve větvích borovice, skokani hnědí podél potoka už poukazují na to, že jaro je v plném proudu. Z těch vzácnějších druhů se zde nachází ježci, zmije obecná, čečetka zimní nebo slavík modráček.
Jarních rostlin je tu hodně. K vidění zde jsou velké porosty dymnivek dutých, plicníků lékařských a jaterníků trojlaločných. Dále zde kvete sasanka hajní, zapalice žluťochovitá, orsej jarní, křivatec žlutý, violka vonná, podběl lékařský a mnohé další druhy květin. Jarní les tak ukracuje úvodní asi osmi kilometrovou trasu ke Šmelcovně. Šmelcovna má název podle německého "schmelzen" = "tavit". Ve Šmelcovně se dolovala, zpracovávala a tavila ruda. První osídlení a dolování započalo ve 13. století založením osady Podolí, která zanikla. Většina dolů byla na stříbrnou rudu. Bezpečné doložení dolování železné rudy je až ze 16. století. Tavení rud se provádělo v hamrech, a to Hlubockém (okolo kterého půjdete na modré značce, musíte si dávát pozor není to nijak značeno), na Šmelcovně u Veverské Bítýšky a pod hradem Veveří. Největší rozkvět ve Šmelcovně nastal v polovině 19. století s rozvojem hutnictví. Z ekonomických důvodů však byl provoz hutě 30.10.1873 ukončen. V osadě stojí také kaple z roku 1905, dnes osada slouží k rekreačním účelům.
Ještě neco blíže ke zpracování rudy. Původní zpracování rudy (železné i stříbrné) se dělo v hamrech na toku Bílého potoka. Byla to zařízení kde se ruda prala, mlela, pražila a tavila. Z vytaveného surového železa se upravovalo železo kujné nebo litina. Hnací silou byla voda. Nicméně touto zastaralou technologií nebyly hamerské pece schopny vytavit takové množství železa aby pokryly poptávku. V době svého největšího rozmachu (v 19tém století) měla huť vysokou pec s hamrem, slévarnou, drtírnu, kovárnu, sklad cihel, cihlářskou pec, sklad dřevěného uhlí a obytné budovy. Topilo se dřevěným uhlím dodávaným uhlíři z okolních lesů. Hnací silou byla opět voda přiváděná náhonem. Výkon vodního pohonu se udává na 13 koňských sil (KS). Vysoká pec měla 13m na výšku. 30.10.1873 byl jak už jsem psal provoz zastaven. Především proto že se přecházelo z hnědého uhlí na koks, který se při dovozu z Ostravska prodražil, místní Rosický obsahoval příliš mnoho síry. Hutě pak koupil baron Klein, který doufal že údolím povede železnice. Když se tak nestalo, byly odvezeny stroje a budovy strženy. Pozůstatky objektů zarostly lesem a přešly do soukromého vlastnictví jako součást parcel domů.
Úsek ze Šmelcovny k Pavlovcově mlýnu považuji za nejhezčí. Potok jsme zde několikrát nuceni přejít po různých kládách a houpajících se lávkách. Celá tato cesta je velmi oblíbená i jako cyklotrasa. Po místech kde turisté přechází po kládách, cyklísté projíždí brody. Bílý potok takto přejdeme asi 10x. Přibližně v půli tohoto asi 7km dlouhého úseku narazíme na zbořené Hlubocké hamry (i když ze zdí zbylo více než z mnohých hradních zřícenín). Dále pak narazíme asi na nejhezčí mlýn, mlýn Ve žlebě. O stavbu se majitelé názorně starají a je to na něm znát. Výška vody Bílého potoka je ještě poměrně vysoká - cyklisté by si raději měli ještě trochu počkat. Což taky potvrzuje fakt, že kromě Šmelcovny jsem nikde nepotkal turisty. V létě už to bude ale jinak - i když pravda je, že právě tento výlet je pro léto to pravé, ale ani na jaře tu není špatně.
Cesta dál po modré už vede klasickými lesními cestami, sám jsem odbočil na žlutou značku, jelikož můj cíl nebyl ve Velké Bíteši. Pokud se ale chcete dostat do Brna, pak je Velká Bíteš optimální, autobusy do Brna odtud jezdí i v pozdních večerních hodinách. Velká část mlýnů dnes slouží jako místo občerstvení.