Údolí Loučky a Bobrůvky
Aneb do Trenckovi rokle tentokrát v létě. Samozřejmě s upravenou a prodlouženou trasou.
Turistické cíle trasy Trenckova rokle
Délka trasy 14km
Turistické známky -
Jinde na webu hevlin.unas.cz - Zápisek Marka Topiče
Vodopády ČR a jejich parametry
Atraktivita 75%
Mapa Shocart - Mapa č.51 Okolí Brna-západ
Shocart - Mapa č.56 Blanensko, Boskovicko
KČT - Mapa č.84 Velkomeziříčsko
Trasa
Návštěvnost zápisku výletu do zimní Trenckovi rokle je pro mě celkem překvapivá. Tento výlet patří mezi pět nejnavštěvovanějších, ale mám pocit že většina návštěvníků chce spíš letní report. V posledních dnech celkem pršelo, to je pro návštěvu podobných míst celkem důležité. Když je sucho tak menší potoky přestávají téct a na nějaký čas vysychají. Podobné je to samozřejmě i s potokem v Trenckově rokli.
Stejně jako minule jsem za začátek trasy zvolil Drahonín. Cesta přímo ze Skryje mi nepřijde tak atraktivní, "polňačka" z Drahonína je celkem fajn, navíc jsou z ní hezky vidět okolní kopce. Tato cesta vede k Šafránkově mlýnu. Právě od tohoto mlýna k Trenckově rokli je červená značka nejzajímavější. V zimním výletě jsem upozorňoval na nebezpečí, v létě je to jedno velké zpestření. Zpočátku je to sice pachtění se blátem mezi dvoumetrovými rostlinami (netýkavkami, kopřivami, ostružiníky a maliníky), zanedlouho ale cesta odbočí do svahu. Zde na nás čeká podlezání či přelézání spadlých stromů, sejití šikmé skály a sem tam i výšlapy nahoru a hned potom dolů. Tento úsek spolu s Trenckovou roklí považuji na tomto výletě za to nejlepší, tak ho nevynechávejte. U Trenckovi rokle nás čeká poslední sestup po skále, dole je vidět ohniště. Na skále byly ještě v zimě pro usnadnění lana - no ty zmizely :). Ale žádný strach, jde to snadno i bez toho.
Nyní už po vyšlapané cestičce je potřeba dojít jen k samotným vodopádům. I k nim je přístup náročnější, ale lana ve skále zde ještě stále jsou. Vodopád celkem tekl, i když v zimě v podobě ledu vypadal monumentálněji. I tak se toto místo vymyká jiným místům v okolí Brna a stojí to za návštěvu. Skály jsou pokryté mechem a kapradím, vodopády a kaskády pěkně šumí. Chatka v tomto místě působí dost zvláštně, obzvlášť když je na ni i poštovní schránka - no pošťáci to tu nemaji snadné. Vodopády jsou tu dva, ten horní má tři metry, ten spodní dokonce osm (s tím že je rozdělen kaskádou).
A ještě pověst. Za dob Marie Terezie Rakousko-Uhersko bránilo před napadením Turky vojsko pandurů pod vedením barona Františka Trencka. Kromě bránění však panduři také loupili, drancovali a vraždili nevinné občany. Marie Terezie byla nucena vydat příkaz k polapení barona a k předvedení jej do Vídně. Baron spolu se svými třemi důstojníky prchl a skrýval se neznámo kde. V té době jeden bylinkář z Drahonína chodil pro vzácné léčivé rostliny do této rokle. Když sestoupil až na dno rokle uviděl ohniště a u něj čtyři ozbrojené muže. Bylinkář nestačil prchnout a byl obestoupen těmito lidmi. Baron se mu představil a dal muži nabídku. Pokud jim donese každé čtyři dny ovci, dostane dvacet dukátů, pokud je prozradí pak jej zabijí. Bylinkář ovce nosil, slušně si vydělal, jednoho dne ale baron zmizel neznámo kam. O něco později bylinkář pověděl svým známým o tom co se stalo, od té doby nese rokle Trenckovo jméno.
Jak je to s cestou dál ? Rozhodl jsem se pokračovat po červené a dojít do obce Vratislávka, ze které je docela dobré spojení do Tišnova, tím pádem i do Brna. No ale abych nepředbíhal. První kilometry se nesly v podobném duchu jako ta úvodní část k Trenckově rokli. Bohužel daleko víc úseků vedlo přímo u řeky Bobrůvky a rostliny zde byly ještě vyšší a cesta daleko méně prošlapaná. Postupně přibývalo i chatových oblastí, naštěstí vesměs bez lidí, navíc těch chat tu není tolik jako jinde. Po třech kilometrech Bobrůvku červená značka překračuje - zde po můstku. Po dalších o něco málo více než dvou kilometrech je rozcestník Habří chaty. Původně odtud vedla červená a žlutá značka pryč - přesněji směrem k obci Vratislávka. No je to tu ale přeznačené a cesta vede dál k Podmitrovu. V Podmitrově se momentálně sbíhají hned 3 turistické značky. Pokud chcete můžete se podívat na zříceninu hradu Mitrov. Mitrov je celkem klasická zřícenina, kterých je v českých lesích poměrně hodně. Ani žádnou zajímavou pověst jsem o tomto místě nenašel. Značení je tu ale nové, tomu odpovídá i cesta po červené a žluté značce z Podmitrova dál. Říčku Bobrůvku zde musíte přebrodit, předpokládám, že tu časem vyroste nějaký můstek. Poslední stoupání nás zavede do malé obce Nový Dvůr. Zde se čas opravdu zastavil, nejsou tu ani asfaltové silnice, kouzelné místo. Další zastávkou je obec Krčma. Přes tuto obec jezdí autobus do Vratislávky (potažmo do Tišnova - jedná se o ten samý autobus který jen ve Vratislávce stojí o něco déle) a tak zde můžu trasu klidně ukončit. Koneckonců místní kraj si zaslouží samostatný článek, je tu opravdy hezky a určitě se sem někdy vrátím.